Rozhovor Štěpána Reinbergera pro nbl.cz

 Křídelník Basketballu Brno Štěpán Reinberger odpovídal po prohrané sérii s Opavou znamenající konec sezóny na otázky serveru nbl.cz. Tento rozhovor vám samozřejmě přinášíme i my.

 Křídelní ostřelovač Štěpán Reinberger má za sebou nejmizernější a zřejmě i nejbizarnější sezonu své kariéry. Sezonu, do níž šel po nepříjemném zranění z omezené přípravy. Sezonu s novým trojkovým obloukem, na nějž neměl čas se připravit. Sezonu, kdy byl v elitní soutěži veden dvěma trenéry bez nejvyšší licence. I sezonu, kdy se stal oficiálně hrajícím hlavním trenérem v NBL, ač v praxi tým nekoučoval. 

 Basketball Brno skončil v předkole play-off po maximálním počtu tří zápasů na opavských hradbách a patří mu tak 10. příčka. Za sebou letos nechal jen oba nováčky.   

 "Neúspěšná sezona," říká zanedlouho 30letý Štěpán. 

 "Před začátkem sezony jsme měli zcela jiné ambice a chtěli se pohybovat v jiných patrech. Nakonec ale při všech problémech a vystřídaných trenérech, kdy to v týmu neklapalo, jak mělo, jsme to ještě završili se ctí a Opavě byli v předkole vyrovnaným soupeřem. Celkově jde ale o velké zklamání."

 Štěpáne, byl domácí zápas s Opavou maximem, kam šlo sérii předkola dotáhnout?
 Nezranit se Dan Gajdošík (do třetího zápasu nezasáhl), což je náš jediný rozehrávač, dalo se (ve třetím utkání) vyhrát i v Opavě, ale náš tým byl tak složený, že bez něj se vyhrát nedalo. Opava je na rozehrávce velmi silná s výbornými Čarneckým a Šiřinou.  

 Zápas 3 byl touhle okolností tedy jasně daný?
 Z mého pohledu to mělo zásadní vliv. V prvním vyrovnaném utkání v Opavě jsme s Danem mohli i vyhrát.  Pro nás je důležitý hlavně v tom, že jako jediný ty zkušenosti z rozehrávky má a hraje tam dobře.

 10 výher v dlouhodobé části je kolik pod tím, co jste čekal?
 No o hodně. Doma jsme uhráli i nějaké dobré zápasy se silnějšími soupeři, ale venku jsme s takovým soupeřem dokázali vyhrát jen jednou. Původně jsme chtěli být někde tam, co je teď Ostrava (15 výher po A1), která celou sezonu hraje dobře. 

 Co všechno bylo důvodem slabých výsledků?
 Bylo jich víc. První hlavní je, že po minulé, také nijak úspěšné sezoně, se tým celý rozpadl. Nezachovalo se vůbec jádro a stavělo se znova. Další věc je, že tým nebyl dobře složený. Chyběly nám některé typy hráčů, hlavně na rozehrávce, kde byl jediný Dan, který navíc není vyloženě klasický rozehrávač. Nepomohl nám ani špatný začátek 1-7, sebevědomí pak šlo dolů. Celá sezona byla nepovedená.

 Jde o nejmizernější rok, jaký jste v lize zažil?
 Určitě. Vždycky jsem hrál play-off, jen tady v Brně se mi to dvakrát nepodařilo. Je to zapříčiněné tím, že tu není zkušenost s vedením klubu v NBL. Ti lidé se to teprve učí a tam je asi ten hlavní problém. 

 Jak se podepsaly na vás hráčích a vašich výkonech ty trenérské rošády s trenéry-netrenéry?
 Při každé změně je ten impulz pozitivní. Změní se nějak tréninky, nálada, hráči chtějí novému trenérovi ukázat, že umějí hrát. Po té první změně a odchodu trenéra Jelínka byla situace, že se chytneme, pomohlo nám to a hráli jsme i dobré zápasy. Doma jsme vyhrávali, co jsme měli, a venku jsme byli důstojní soupeři i kvalitnějším týmům. Vypadalo to dobře, ale pak nám bohužel došel dech. Vyprchala ta úvodní euforie a už to bylo zase špatné. Určitě se ty změny na nás podepsaly. Bylo by tak dobré sehnat jako trenéra osobnost, která by měla čas a prostor pracovat dlouhodobě, s nějakou koncepcí. 

 Leckdo během sezony tvrdil, že jste lepší tým, než jak hrajete. Co tedy ještě nefungovalo – byl slabý příspěvek cizinců, byl problém v celkové chemii týmu?
 Asi nemůžu říct, že bychom byli po stránce chemie nějaký velký tým, ale ani tam nebyly výrazné rozkoly. Pokud jde o cizince, chyběl nám klasický rozehrávač. Nebo takhle – před začátkem sezony se tým chystal tak, že zahraniční hráč bude na rozehrávce, ale nakonec místo rozehrávače přišla dvě křídla, což byl hrozně velký problém a velká chyba. Rozehrávač je na hřišti nejdůležitější, řídí celou hru a i týmy v tabulce před námi mají na rozehrávce velké osobnosti. My jsme tam alternovali s Danem, který ač to hrál výborně, není klasický rozehrávač.     

 Ve většině týmových statistik jste byli někde uprostřed, ale na samém chvostu jste skončili v úspěšnosti trojek (27,4 procenta) a získaných faulů (průměr 17,5). Co za tím vidíte?
 To je na obsáhlejší analýzu. Vypovídá to ale o tom, že jsme neměli moc typ hráče najížděče, bourače obrany, který by ji snadno překonával, a buď sám zakončil, nebo vytvářel pozice pro spoluhráče. Z toho vyplývá malý počet získaných faulů a ty trojky pak také nebyly z tak připravených pozic, jak by měly být. Z toho plyne i jejich nízká úspěšnost.

 V útoku jste měli průměr 72,3 bodu, na druhé straně jste inkasovali 76,3. Co vás trápilo víc?
 Určitě ten útok. Obrana nebyla žádná sláva, ale pořád je to v nějakých mezích. Útok byl ovšem žalostný a v některých zápasech jsme byli zcela bezradní. 

 Pojďme k vám. Trenérství jste už pověsil na hřebík?
 Ano. Jak už jsem říkal, šlo jen o výpomoc a formální jmenování hlavním trenérem kvůli tomu, že jsem měl potřebnou A-licenci. Jinak za vším stál Libor Jeřábek. Dál pokračuju už jen jako hráč. 

 Kdy tušíte, že by mělo být jasno o vašem nástupci?
 Přál bych si, aby to bylo co nejrychleji. Bylo by dobré, aby nový trenér měl dost času na to postavit si tým podle svého a měl čas s ním pracovat. Obávám se ale, že nový kouč bude znám až někdy během června. Přesněji ale nic netuším, od vedení víme, že trenéra usilovně hledá.

 Vy zůstáváte?
 Na další sezonu mám opci. Uvidím, jestli ji klub dodrží, a dohodneme se na další spolupráci.

 Vy zájem máte?
 Mám, ale na druhou stranu musím říct, že hodně bude záležet na osobě trenéra a na tom, jestli mě bude potřebovat a bude mě chtít využít.

 Jak jste se sebou letos spokojen vy sám? Pro mě je trochu s podivem, že v ratingu jste až šestý za všemi podkošovými hráči a křídlem Hollowayem…
 Moc spokojený nejsem. Hodně to bylo zapříčiněné zraněním z loňského léta. Pak jsem celou přípravu neabsolvoval podle svých představ a stoprocentně zdravotně v pořádku jsem byl až týden před začátkem ligy. Do Vánoc jsem se spíš rozehrával a získával jistotu, protože to zranění kotníku bylo trochu problematičtější. Až po Vánocích jsem se začal cítit dobře. Nehráli jsme ale dobře jako tým. Moje výkony prostě nebyly výborné, ale ani ze sebe nejsem nějak zklamaný.   

 Za normálních okolností byste tedy trojky 30,6 procenta neměl.
 To asi ne. Taky jsem o tom přemýšlel - za dobu v lize je to snad můj nejhorší průměr (kariérní úspěšnost má 40 procent). Jsou tam dva důvody. Neměl jsem dost času na přípravu a posunem trojkové čáry jsem bez přípravy přišel až k hotovému. První přípravný zápas jsem hrál 14 dní před ligou a rovnou na novém oblouku...